Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 4 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Léčba a vývoj léčiv proti volně žijícím patogenním amébám
Jankovcová, Klára-Marie ; Mach, Jan (vedoucí práce) ; Vinopalová, Martina (oponent)
Volně žijící patogenní améby jsou kosmopolitně rozšířené jednobuněčné eukaryotické organismy, které mohou způsobovat řadu závažných infekcí u lidí a zvířat. Jsou příčinou amébových encefalitid, velmi vzácných a akutních infekčních onemocnění centrální nervové soustavy, které téměř vždy vedou ke smrti pacienta. Navzdory rostoucímu významu těchto patogenů v posledních letech se vývoj léčebných postupů a léčiv proti nim jeví jako velmi neúčinný a neuspokojivý. Léčba a vývoj léčiv je komplikován především komplexní biologickou strukturou patogenů a omezenými znalostmi metabolických drah a v nich probíhajících biochemických reakcí, které jsou pro vývoj účinné léčby klíčové. V této bakalářské práci se věnuji patogenním druhům Naegleria fowleri, Balamuthia mandrillaris a patogennímu rodu Acanthamoeba, který je původcem encefalitidy i akantamébové keratitidy. V první části této práce obecně představuji zástupce volně žijících patogenních améb a popisuji klinický obraz jednotlivých onemocnění. Druhá část je věnována problematice léčby. Nejprve jsou popsány současné terapeutické možnosti a úskalí léčby amébových encefalitid a akantamébové keratitidy. Následně je popsán probíhající vývoj léčiv proti Naegleria fowleri, Balamuthia mandrillaris a Acanthamoeba.
Volně žijící améby jako původci nákaz člověka
Markovičová, Ivana ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Doležal, Pavel (oponent)
Volně žijící améby jako původci nákaz člověka jsou celosvětově rozšířené organismy se schopností dvojího života a to jak v přírodě, která je jejich přirozeným prostředím, tak uvnitř napadeného organismu. Cílem této bakalářské práce je shrnout základní dostupné informace volně žijících patogenních druhů Naegleria fowleri, Balamuthia mandrillaris a patogenního rodu Acanthamoeba, které napadají CNS a jsou původci vzácných, avšak závažných onemocnění, často vedoucích ke smrti pacienta. Vyjímkou je zde akantamébová keratitida, která v neléčených případech vede ke snížení vizu či úplné slepotě. V jednotlivých kapitolách se práce věnuje způsobu přenosu, mechanismu patogeneze a patofyziologii za účelem přiblížení patogenity těchto tří volně žijících améb.
Diagnostika a terapie nákaz volně žijícími amébami patogenními pro člověka
Štofaniková, Petra ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Stejskal, František (oponent)
Naegleria fowleri, Balamuthia mandrillaris a Acanthamoeba spp. patří mezi volně žijící améby, které vzácně způsobují lidská onemocnění. N. fowleri vyvolává primární amébovou meningoencefalitidu převážně u dětí a mladých dospělých. B. mandrillaris je původcem balamutiové amébové encefalitidy a nehojících se kožních lézí. Améby rodu Acanthamoeba jsou etiologickým agens ložiskové granulomatózní amébové encefalitidy. Klinický obraz je podobný balamutiové, ale onemocní převážně jedinci imunokompromitovaní. Postižené u nich mohou být i plíce a kůže. Onemocnění centrálního nervového systému končí převážně fatálně. Akantaméba u lidí bez poškození imunity způsobuje akantamébovou keratitidu. Zvýšené riziko představuje nesprávné používání kontaktních čoček a trauma rohovky. Bez správné terapie může akantamébová keratitida způsobit až ztrátu zraku. U všech onemocnění vyvolaných volně žijícími amébami je pro dosažení lepší prognózy nevyhnutná časná diagnóza a zahájení účinné terapie. Tato práce pojednává o současných diagnostických a terapeutických možnostech u těchto onemocnění.
Live cycle of the free-living amoeba. Differentiation of amoebae of the genera Acanthamoeba and Balamuthia
Klieščiková, Jarmila ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Ondriska, František (oponent) ; Walochnik, Julia (oponent)
Volně žijící améby Acanthamoeba spp. a Balamuthia mandrillaris jsou původci závažných onemocnění člověka: vzácné, většinou fatální granulomatózní amébové encefalitidy (obě) nebo keratitidy (akantaméby). Jedním z důvodů neúspěšné terapie je schopnost trofozoitů obou organizmů vytvářet rezistentní stádia - cysty, které lze najít také v postižených tkáních. V naší práci jsme zjistili, že encystace u akantaméb vyžaduje kromě jiného přítomnost fungujícího Golgiho aparátu, který se podílí na trasportu materiálu pro stavbu cystové stěny na povrch buňky; glykogenfosforylázy, enzymu, který degraduje glykogen na podjednotky glukózy využívané encystující buňkou pro syntézu celulózy a dvě nově exprimované celulóza syntázy. Syntéza celulózy u akantaméb není inhibovaná známými herbicidy. Kromě celulózy jsme v cystové stěně akantaméb detekovali -mannan a -1,3-1,4-glukan (lichenin). Zatímco celulóza je přítomna ve vnitřní (endocystě) a zevní stěně (exocystě) cysty, -mannan a lichenin se nacházejí pouze v endocystě. Lichenin, který byl u protozoí v naší studii detekován vůbec poprvé, má podobnou stavbu jako lichenin ječmene. Je tvořen především celobiózou a celotriózou s menším podílem celotetrózy. Použitím stejných metod jako u akantaméb se nám nepodařilo detekovat žádný cukerný zbytek v cystové stěně...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.